Tituly - S T O A-nakladatelství

Paměti světoznámého rakouského autora jsou jednou z jeho nejlepších a nejdůležitějších knih, ale i jedním z pramenů pro pochopení novodobé evropské kultury a jejího osudu od 19. století do vypuknutí druhé světové války. V knize jsou zachyceny v podobě očitého svědectví všechny nejdůležitější události předválečné evropské historie, atmosféra jejích měst a setkání autora s desítkami nejvýznamnějších evropských osobností.

V knize nepředkládá Mojmír Grygar čtenářům akademické pojednání řízené logikou předem daného rozvržení ústředního tématu. Kapitoly knihy začal psát jako sled událostí a úvah vztahujících se k aktuální situaci. Vrstvy základního tématu probíral postupně, část po části a s měnící se perspektivou. V čase hlubokých krizí a zlomů se problematika české otázky profiluje ostře a vykladače nutí zaujmout vyhraněné stanovisko. Autor, poučen dějinami, vystupuje na obrana národních zájmů a práv, vědom si toho, že v době zostřujícího se boje mezi Západem a Východem jsou ohroženy. V chronologicky řazených kapitolách od slovanských počátků, husitských válek a pobělohorské katastrofy až po dramatickou obrodu národa a státu, který byl ohrožen nacistickým plánem konečného řešení česko-německé otázky, klade autor důraz na takové řešení národnostních, náboženských a politických sporů, které by otevíralo cestu k tolerantnímu řešení extrémních postojů. Ostří autorovy polemiky se zaměřuje především proti politikům, historikům a publicistům, pokoušejícím se pozměnit a zfalšovat vznik a výsledek druhé světové války. V posledních kapitolách se autor vyrovnává s tématem ukrajinského nacionalismu. Právě na prahu války, která na Ukrajině doutnala již od roku 2014, se naléhavě vyjevily osudové otázky Čechů: Uchováme si svou samostatnost? Zabráníme tomu, abychom byli zavlečeni do osidel války?

Jakou naději má láska nedospělé dívky k učiteli klavíru Radimu Kurzovi, který je ženatý a jeho manželství s Blankou udržuje jen jejich vzájemná úcta a tolerance? Co si může počít muž, který se pomalu blíží Kristovým letům a náhle pocítí k půvabné a talentované žačce cit, který dosud nikdy nepoznal, neprožil? Co je čeká?

Proč Dopisy mamince? Na tuto otázku autorka Nepřítomnosti odpovídá slovy Milana Kundery ze Zrazených testamentů: „Kdysi jsem si představoval, že člověk si udrží u sebe milovaného mrtvého vzpomínáním. Ale ve vzpomínkách nenajdeme přítomnost mrtvého. Vzpomínky jsou jen potvrzením jeho nepřítomnosti. Je-li pro mne nemožné považovat toho, koho miluji, za nejsoucího, jak se tedy bude projevovat jeho přítomnost? V jeho vůli, které budu věrný. Myslím na starou hrušeň, která zůstane před oknem, dokud vesničanův syn bude žít.“ Anna Mautnerová vypráví matce nejen o Mileně Jesenské, ale také o současném světě, který v ní vyvolává znepokojivé otázky a úzkost.

Soubor fejetonů a esejů, v nichž autor po dlouholetém působení na Amsterodamské univerzitě reagoval na změnu režimu u nás po listopadu 1989. Opíral se přitom o zkušenosti z pobytu v Nizozemí, které prodělalo v posledních desetiletích převratné změny demografických, kulturních a psychosociálních poměrů. Souhrn těchto zkušeností byl převážně záporný – vzorná, bohatá a stabilní země prošla zásadními změnami, které si lidé u nás, oslnění nevídanou mírou svobody, neuvědomovali, nemohli uvědomit. Autor přístupnou formou ukazoval rizika, kterým bude naše společnost čelit. Věděl o možných důsledcích bezohledně prosazované podnikatelské dravosti, šíření drog, nových forem kriminality, z řetězu puštěné sexuality a v neposlední řadě náporu masové kultury podřízené trhu. Věděl také, že svoboda, která se plně privatizuje a která společnost, svět těch druhých, nebere v úvahu, nebude tím pravým a dlouho očekávaným osvobozením.
O tom, že autor uhodil hřebík na hlavičku, svědčí cenzura uvalená na varovný článek Vždyť přece fetovat je tak snadné!, který sice vyšel v Literárních novinách, ale byl vyřazen ze sborníku příspěvků z konference Palackého univerzity.
Závěrečný nekrolog filosofa Michela Faucaulta ukazuje paradoxní spojení racionální kritiky společnosti s utopickým útěkem do vysněného ráje smyslových požitků. Připomenutí této kapitulace před řešením nespravedlností zde na zemi ukazuje slepou uličku pokusů nahradit společenské změny nabouráním do biologické podstaty homo sapiens.
Dnešní, o třicet let zkušenější čtenář si ostatně sám udělá jasno v historických i aktuálních otázkách.

Knížka potěší každého, kdo má smysl pro nevšední humor. Tomáš Oulík, zkušený právník a autor několika knížek vymykajících se z běžného žánrového vymezení beletrie, napsal příběh, který se odehrává „v domě, který není domem“ a v prostředí, kde vedle sebe žijí lidé řekněme obyčejní s podivuhodnými monstry, ztělesňujícími pojmy jako hmotu, čas a kvanty, včetně dalších postav–metafor lidských vlastností, jako Vertikál, Snovač sítí, Šašek. Příběh se odehrává jako v pohádce, kde se vše může stát, kde navštívíte Poloviční město a vyšlápnete si na Knedlíkový kopec. Děj prozrazuje nevůli vůči hamižníkům, podvodníkům, násilníkům, ale také podivnou relativitu lidských citů a vášní.